Článek se zabývá vztahem mezi uhlíkovou stopou z výroby stavebních materiálů a celkovými náklady na dopravní stavby. Zdůrazňuje, že snižování emisí CO2 může jít ruku v ruce s úsporami nákladů již ve fázi přípravy samotné výstavby. Uhlíková stopa je zde představena jako potenciální hodnoticí kritérium pro výběr zhotovitele.
Autor, projektant dopravních staveb s praxí v České republice i Velké Británii, působí na Odboru strategie Ředitelství silnic a dálnic s. p. jako programový a koordinační pracovník, je propagátorem jednotných datových standardů openBIM a konzervativním zastáncem šetrného přístupu k životnímu prostředí.
Cílem článku je otevřít odbornou diskusi o tom, zda lze do veřejných zakázek systematicky začlenit hodnoticí kritérium v podobě uhlíkové stopy. Přístup „šetrného zadávání“ je plně v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který v § 116 odst. 2 písm. d) umožňuje zohlednit i environmentální aspekty a náklady životního cyklu, a to včetně emisí skleníkových plynů.
Řada dodavatelů již dnes vyvíjí materiály s nižší uhlíkovou stopou, zavádí optimalizované technologie, digitální nástroje či obnovitelné zdroje energie a investuje do modernizace zastaralých výrobních zařízení. Tyto kroky podnikají často bez výrazné motivace ze strany státu či veřejných zadavatelů.
Článek proto vyzývá k zamyšlení, zda by uhlíková stopa mohla být pevně zakotvena mezi hodnoticí kritéria veřejných zakázek s cílem snížit nejen emise, ale i celkové náklady na výstavbu. Klíč k úspěchu přitom leží již ve fázi přípravy a projektování.
Klíčová slova: „uhlíková stopa“, „snížení nákladů“, „dopravní infrastruktura“, „mosty“
Can the reduction of CO₂ on transport structures save the cost of building them?
This article examines the link between the carbon footprint from construction materials and the overall costs of transport infrastructure. It highlights the correlation between reducing CO₂ emissions and lowering costs already in the design and construction phases. CO₂ is presented as a potential evaluation criterion in public procurement.
The article calls for professional discussion on including CO₂ equivalents as a standard evaluation factor in public tenders—alongside cost and time. This approach aligns with § 116 of Act No. 134/2016 Coll. on Public Procurement, which allows life-cycle costs, including greenhouse gas emissions, to be considered.
Suppliers are already developing low-carbon materials and investing in digital tools, renewable energy, and process optimization—often without direct incentives from the state or public clients. The goal is to encourage debate on integrating CO₂ as a tender criterion to achieve both lower emissions and reduced overall construction costs, starting from the project preparation stage.
Keywords: carbon footprint, infrastructure construction, cost reduction, green procurement, bridges
Citace: Fulka, Z.: Může snížení CO₂ na dopravních stavbách ušetřit náklady na jejich výstavbu? Silniční obzor r. 86, číslo 12, 2025. https://doi.org/10.64720/SO.2025.12.ZF01
